Představujeme naše lektory – Petra Šlechtická

Představujeme naše lektory – Petra Šlechtická

V nové rubrice vám každý měsíc představíme jednoho z našich lektorů. Pro tento měsíc je to Petra Šlechtická, která u nás vedla lekce pravidelně po několik let. V současnosti se s ní můžete vídat na speciálních lekcích a workshopech a čas od času na ranních sobotních lekcích.

  • Jaká byla a je Tvá cesta jógy?

Jógu mi poprvé představila sestra Dana před 12 lety. Díky Lucii Königové pak vášeň a zápal pro větší poznání nabraly na síle a začala jsem objevovat svoji cestu.

Osud mě zavál až na druhou stranu zeměkoule, na Nový Zéland, kde jsem studovala u Donny Farhi, ženy, kterou jsem znala z knih a jejíž styl jsem do té doby obdivovala jen z dálky a snů.

Mám ráda plynulost a zvědavost pohybu, dělám to, co mi prospívá. Vím, že mohu rozproudit tělo na vlně pohybu a dechu, nebo ho naopak opečovat, počechrat a nechat odpočinout, nabrat sílu. Kouzlo vnímání okamžiku a toho co přináší, je největší učitel.

  • Jaká je Tvoje nejoblíbenější jógová pozice?

Každá pozice, která je živá a dýchá, má své kouzlo. Stejně tak pohyb má nekonečnou škálu a je na něm stále co obdivovat a užívat, nemusí ani být nějak “pojmenován”.

Pokud bych měla vybrat, mám ráda pozice, kde je prostor pro srdce, tělo, ramena. Kde je balanc a zároveň síla, kde vynikne tělo jako celek. Takovou pozicí je třeba půl měsíc (ardha chandrasana). Je vznešená, silná a zároveň křehká díky rovnováze. Tělo je otevřené a mysl bystrá. Nemusí být statická, naopak v ní můžete krásně pulzovat a vnímat rytmus dechu.

  • Jaký je Tvůj každodenní rituál?

Rituály pro mě mají velký význam a sílu. Někdy vzniknou úplně necíleně a to je na nich krásné. Jiné naopak vzniknou a vyplynou z našich přání a potřeb. Na některých je třeba pracovat a pečovat o ně. Mám je ráda a svým způsobem mě uklidňují.

Každý den minimálně jednou společně s dětmi a manželem usedáme ke stolu, sdílíme, co nás potkalo, jak jsme se měli a co nás čeká. Většinou to bývá spojeno se svačinou či večeří a je to poměrně živé, nestrojené, spontánní.

  • Jaká kniha Tě inspiruje?

U mě je to tak, že každá kniha je připravena na to ji otevřít znovu a znovu. Mým “hříchem” je, že knihy nedočítám anebo je čtu od konce :-D. Proto mám ráda knihy, které je možno otevřít kdekoliv. Jednou takovou, která mě neustále překvapuje a baví svou hloubkou jsou Dopisy Olze od Václava Havla.

  • Jaké je Tvé srdeční místo?

Místo, kde je mi dobře, je tam, kde jsou moji blízcí, kde se cítím bezpečně a láskyplně. Je tomu tak v mém rodném domě u rodičů, kam se stále ráda vracím. Zároveň je mým srdečním místem náš domov, kde vznikají nové rituály a tradice jak pro naše děti, tak pro nás s manželem.

Návrat domů je vždy to nejvíc místo!

  • Která barva je barvou Tvého šatníku?

Dlouho jsem se v barvách hledala a vyzkoušela různé kombinace. Teď se nejlépe cítím v tom, co je jednoduché, čisté, jemné a klidné. Bílá v kombinaci s šedou a černou pro mě nejsou barvy nudy či bezvýraznosti, ale naopak elegance a vyzrálosti.

V nich mohu být sama sebou, zářit a dát prostor svým projevům, emocím a prožitkům. Nic je neruší, neumocňuje, nechají vyniknout osobnost.

  • Na čem ujíždí Tvoje chuťové buňky?

Jídlo, které mi opravdu udělá radost, je cokoliv s mákem a cokoliv s máslem. Miluji čerstvý chléb a buchty, teplé z trouby…

  • Bez jaké věci nevyjdeš z domu?

Jako matka tří dětí jsem často vycházela ven s ledasčím a o mnohém ani často netušila, ale postupně se vytříbilo na sympatické minimum.

Při odchodu jsem si vždycky uvědomila, že skoro nedýchám, a tak jsem si přidala pořádný nádech a výdech. Uvědomila jsem si, že to je TO, co mi pro cestu chybí, čeho se mi nedostává a přitom to mám hned “po ruce”. Uvědomění nádechu a výdechu mi pomáhá předtím, než se někam vypravím.

  • Jak Ti, v současné životní situaci, nejvíc pomáhá jóga?

Nevím, jestli je to jóga, co pomáhá, nakonec jsme to stejně my sami, kdo si poradí. Jóga nás může nasměrovat, na něco nám odpovědět nebo ulevit. Má nekonečně podob, je všude kolem nás a v nás. To jak ji vnímáme se potom může odrazit i v lepším prožitku, ale nemusí to tak být vždy. Ke mě přivádí vědomou pozornost, učení prožívání přítomného okamžiku a možnost prospět fyzickému zdraví. Každý den je jiný, ale vše má svůj čas a tempo. Hlavní je mít otevřené oči, srdce a nepochybovat.

Text i fotografie: Petra Šlechtická

 

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář

20 − 20 =