Vánoční čas v Myanmar (Barmě)

Vánoční čas v Myanmar (Barmě)

Zbývají čtyři dny do Štědrého dne, předvánoční přípravy vrcholí, stres a nervozita stoupá. Tak si pamatuji obrázek mé rodné země v předvánočním období. V Myanmar je to den jako každý jiný, klidný a mírumilovný. Plná dojmů se vracím nočním autobusem z dvoudenní seznamovačky s další tváří této pestrobarevné země. Zavítala jsem do oblasti Inle Lake, které vévodí stejnojmenné jezero. Rybáři pádlující pomocí nohy chytají do sítí mezi trsy lotusů. Vesnice vybudované nad hladinou jezera nabízí tržiště, dílny vyrábějící hedvábí ze stonku lotusu, tradiční cigarety s příchutí anýzu i ovoce, školu, obchody i restaurace. Poobědvala jsem u místní rodiny, která Vás svou pohostinností nenechá odejít od stolu bez pocitu k prasknutí. Tradice hostitelům nedovolí přisednout a sdílet, co navařili. Host je svátostí. Vyčkávají v blízkosti jen proto, aby Vám mohli doplnit talíř, a byli po ruce, kdyby Vám cokoli scházelo. Zvou mě na projížďku po vesnici kanoí, běžným dopravním prostředkem. Připadám si, jako bych sledovala dokumentární film. Ne, jsem jeho součástí. Další mou zastávkou je opuštěný chrám obklopený desítkami pagod a stúp, střežený stovkami Buddhů. Nedokážu popsat hloubku pocitů ani vnitřní proces, který je odrazem energie všude kolem. Vnímám ticho a dokonalost přítomného okamžiku a přeji si, aby nikdy neskončil. Na závěr dne se nechávám se vší péčí „polámat“ tradiční masáží a nabrat sílu na další poznávání.

Druhý den si za pouhých 24 Kč na den půjčuji kolo, fasuji mapu a šlápnu do pedálu po břehu jezera. Až po chvíli mi dochází, že prašná cestička podél silnice připomínající patchwork je cyklostezka a umožní mi jemnější jízdu. Blížím se k horám a stoupám na vyhlídku na celé Inle Lake a jeho okolí. Zastavuji se u proslulé tofu vesnice na ochutnávku nezvyklých druhů. K dosažení druhého břehu jezera a dalších zajímavostí se i s kolem nalodím na přívoz a vychutnávám si čerstvý vítr ve vlasech. To by bylo, abych neochutnala myanmarskou produkci vína v rozkvetlé vinici na kopci s výhledem do údolí. Objednávám si degustační menu, dva vzorky svěžího ovocného vína a dvě sklenky kořeněného červeného. I přestože dávám přednost sušším odrůdám, jsem mile překvapena lahodnou chutí. Slunce pomalu klesá k vrcholku hor, ale můj večerní návrat „domů“ mi brání vychutnat si jeho zdejší západ. Nevadí, zážitky uplynulých dní mi to víc než vynahradily, jsem nadšená.

V obchůdku naproti ulice dostávám přání k prožití veselých Vánoc. Ačkoli se množí pozvánky na vánoční párty od přátel i z restaurací s majitelem se západu, chybí vánoční atmosféra, mráz a nákupní šílenství. Je to jiné. A mě to baví. Naplno jsem se sžila s odlišnou kulturou i zvyky, a česká tradice Vánoc mě nechává chladnou. Přesto si mě Ježíšek našel a vyslyšel mé přání. Cestovat. Můj další příspěvek bude vonět kořením, a o čem bude, je pro teď záhadou i pro mě.

Nový rok slibuje rozkvět na všech úrovních. A tak se nebojte snít a otevřít dveře všem lákavým příležitostem. Hlavně ať jste šťastní!

S úctou a láskou, Kateřina

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář

3 + 14 =