Změna je život…     

Změna je život…     

Jediná konstanta v našem životě je změna. Kolikrát jsme tuto frázi slyšeli, sami použili a hlavně prožili? Tisíckrát… a zřejmě i víckrát, to nikdo nikdy nespočítá.

Přesto si dovolím toto téma opět otevřít.  Mám v tuto dobu pocit, že všichni nyní procházíme změnami, které se nás hodně dotýkají – jsou osobní, citlivé, někdy třeba i bolestivé, měníme se my a mění se svět kolem nás. Mnoho lidí kolem mě mi vypráví svůj příběh plný životních kotrmelců, ale i radostných událostí, loučení i otvírání nových příležitostí, změn osobních, rodinných i pracovních. Sama si je také prožívám, a přestože mám změny ráda a vítám je, v tuto chvíli jsou to změny tak zásadní, že si občas potřebuju zalézt do nějakého klidného a bezpečného koutku a o samotě je zpracovat.

Některé změny jsou přirozené, s časem očekávané – jako, že přes léto děti vyrostly natolik, že v kalhotách vypadají, jako když čekají velkou vodu, ale za to jsou již mnohem samostatnější a přirozeně taky drzejší:-), do rodiny nám přibyl další přírůstek – malá princezna Medunka, či některé staré věci je již třeba vyměnit za nové… A některé změny přijdou jako blesk z čistého nebe, neočekávaně a přesto nevyhnutelně.

Například to, když z mé oblíbené kavárny odejde můj oblíbený číšník – ano, řeč je o Otíkovi z Olivera, rozhodnete se tak trochu ze dne na den, že ukončíte činnost jednoho studia – ano, řeč je o Blissu, nebo se jedna z mých lektorek rozhodne odjet na dalekou cestu – ano, řeč je o Kátě:-). Káťa se rozhodla následovat touhu svého srdce po propojení jógy a cestování, a proto odjíždí na nějakou dobu do Asie, její první zastávka budou Filipíny. A tohle všechno se děje v časovém rozpětí pár týdnů, takže je opravdu náročné to „pobrat, zpracovat a ujasnit si, že je to všechno vlastně v pořádku“. Že něco končí, aby něco nového mohlo začít. A na rovinu přiznám, že to není otázkou vteřin nebo minut tyto změny zpracovat.

Asi nikoho nepřekvapí, že útočiště hledám v józe a meditaci. Někam si zalezu se svojí podložkou a začnu si cvičit, co mi přijde na mysl. A většinou to nemá ani hlavu ani patu. Nechávám se vést svojí intuicí, třeba si i pustím hudbu, a nemusí to být vůbec typická jógová hudba. Často to jsou mé oblíbené písničky, které mě v tu chvíli vedou. Až přirozeně vyplyne čas se posadit a ponořit se hluboko dovnitř. Nechat promlouvat své srdce, své emoce i myšlenky. Napřed přijdou ty negativní – od strachu, přes smutek až po vztek a pak přijde uvědomění si, že hodně z nich vychází z mého očekávání, a pan Dušek přeci říká, že nemáme mít očekávání, a má pravdu. Přijde uvědomění si té hluboké pravdy, že všechno zlé je k něčemu dobré. A pak přijde smíření. Smíření se s tím, že věci se opravdu mění a že je v pořádku zažívat smutek z toho, co končí, ale zároveň prožívat radost z toho, co přijde a nebát se toho.

A tak ač to pro nás tady v Poděbradech znamená rozloučit se se skvělou lektorkou a kamarádkou, je to velká výhra pro Káťu a Filipíny! A věřím, že Kátino dobrodružství bude nakonec přínosem nejen pro ni a Asii, ale i pro nás ostatní. Pro mě osobně je to příležitost soustředit více pozornosti zpět do chodu studia na kolonádě, najít jiné možnosti jeho fungování, ale třeba i motivací začít šetřit peníze na letenku, abych mohla Káťu navštívit:-). Pojedete se mnou…???

autor a foto: Dana Beierová

2 komentáře

  • Krasne napsane! Jsem rada, ze na kolonade je vase uzasne studio. Katu jsem mela moznost zazit jen dvakrat a diky jeji hodine Jing jogy mi „zachranila“ moje dusevni zdravi! A kdyz jsem ted zjistila, ze nejaky cas tato joga nebude, byla jsem z toho smutna. Nastesti jsem zjistila, ze koncem rijna prevezme stafetu jina cvicitelka a budu se moc tesit :-)!
    Verte, ze neco zle, je pro neco dobre a zase nas to posune nekam dal… ja bych teda letela na Filipiny hned ;-).
    Preji kraasny podzim!!Zuzana

  • Paní Beierová, moc krásný příspěvek, jako by jste žila můj život. Jsem moc ráda, že se se změnami nepotýkám sama… i když někdy jsou velmi bolestivé. Zemřel mi taťka, teď to budou 2 roky a nejsem schopna se s tím vyrovnat, a do toho jsem se po 22 letech rozváděla, takže jedna změna za druhou, teď se jen těším na pozitivní změny. :-)……snad přijdou.

Přidejte svůj komentář