Time management…??

Time management…??

Blíží se září a s ním i doba školních rozvrhů, rodinných harmonogramů, a i když jste single, tak určitě na vás někde číhá rozpis týmových porad, manažerských meetingů, prostě to čemu tak pěkně česky říkáme „time management“. Většina z nás už jen z toho výrazu dostává v lepším případě kopřivku, v horším rovnou kolabuje, neboť nám evokuje nějaký nedostatek, kterým trpíme – času není nikdy dost…

Jenže, co když je „čas“ jen veličina, kterou jsme si sami stanovili? Určuje nám kolik prostoru a energie věnujeme nějaké činnosti, kdy tuto činnost začneme, kdy skončíme, v kolik hodin se potkáme…jsou to nějaké mezníky v daném dni, ale to co probíhá mezi tím, není čas, ale život. Náš život. Naše cesta. A je na každém z nás, jakou cestou půjdeme a s kým po ní půjdeme. Každá přináší svá pro a proti, a je na nás, abychom si je zvážili a rozhodli se, která je pro nás ta správná.

Toto léto byly moje děti často pryč. Kromě toho, že jsem neustále dostávala otázku „co budeš dělat, když máš teď volno??“ (poznámka pro ostatní – život matek se netočí pouze kolem dětí :-)), nicméně, v tom „volnu“ jsem si udělala takové jednoduché cvičení, které mi ukázala moje kamarádka (pracuje jako business coach). V něm si do takového diagramu zapíšete, jaké jsou vaše současné činnosti a kolik vašeho života jim věnujete (záměrně píšu života ne času:-)), a pak se zamyslíte nad tím, kolik života byste jim chtěli věnovat – tolik co doposud, méně nebo více?

Výsledek je hodně zajímavý. Uvědomíte si, kolik činností si rozhodujete sami, kolik je vám dáno okolím (prací, rodinou) a co vlastně chcete! A začnete přemýšlet, co můžete a nemůžete změnit, co je pro vás důležité, že to stojí za to, abyste si to „vybojovali“ a kde jste ochotni udělat kompromis. Protože to o čem se tu bavíme je náš život, ne čas…. Každý den se počítá a žádný se neopakuje.

Zajímavé bylo, že když jsem si to takto pěkně sepsala, začaly se věci měnit. Najednou se objevoval prostor pro činnosti, na které jsem předtím „neměla čas“. Jenže jsem zjistila, že ono to občas není jen o tom „čase“, ale i o určité pohodlnosti, o tom, že musíte vystoupit ze zajetých kolejí a udělat něco jiného. Například, často jsem si říkala „až budu mít čas, přečtu konečně ty knihy o józe, které mi leží v knihovně od minulých vánoc….“ nebo si slíbím, že budu víc meditovat, nebo se konečně začnu víc učit francouzská slovíčka, nebo …. Jenže pak tu ten prostor je a najednou je jednodušší či pohodlnější pustit si televizi s reprízou nějakého nekončeného seriálu, vyžehlit pidi hromádku prádla, která by klidně ještě tři dny počkala (raději žehlím, než bifluju slovíčka:-)), nebo poklábosit s kamarádkou u kafe…. Že vám to něco připomíná??

Začít ve svém životě dělat věci, které chceme, není jenom o tom vyhradit si pro ně čas, ale také o tom, že trochu změníme svoje zvyky, vzdáme se určité pohodlnosti, přestaneme hledat výmluvy a budeme upřímní v tom, co opravdu chceme (můžu si přát vylézt na Mount Everest, ale v mém diagramu aktivit byste to asi nenašli…) Žijme s vědomím, že „time management“ je vlastně „life management“, takže zkusme „nezabíjet čas“ ale prožívat naplno svůj život. A proto, až budeme dělat na začátku září nějaký ten rodinný harmonogram (či něco podobného), zamysleme se nad tím, jestli všechny ty aktivity, které do něj vkládáme, mají pro nás smysl, a pokud ne, zda by nešly změnit, udělat nějak jinak, nebo nejlépe škrtnout.

p.s. Psaní tohoto článku mi zabralo asi tak dvě hodiny, ale bylo to na mém seznamu toho, čemu se chci věnovat – psaní blogu, takže uvidíme, jak se mi to bude dařit .).

 

autor: Dana Beierová, foto: David Šlechtický

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář

fourteen + 17 =