Malá úvaha o spokojenosti…

Malá úvaha o spokojenosti…

Neustále usilujeme o to být „šťastní“ či alespoň „spokojení“. Co to ale znamená? To, že se budeme neustále usmívat, zažívat jen příjemné chvíle, mít dostatek peněz i zdraví, žít život zalitý sluncem? V jedné knížce jsem objevila hezké pojetí slova „spokojenost“, a rozhodně to v něm takto nestojí. Píše se tam, že spokojenost se objeví tehdy, když „přestaneme mít obavy z přítomnosti, necítíme bolest z minulosti a neděláme si starosti z budoucnosti“. Vůbec nejde o to cítit se neustále šťastný, ale naopak, jde o to umět přijmout vlastní nedokonalosti a vnitřní chaos. Hlavně ten emoční. Emoce jsou to, co nás utváří – jak bychom jinak věděli co je radost, kdybychom nezažívali smutek, co je štěstí, kdybychom neznali bolest, či co je klid, kdybychom občas nepocítili zmatek. Emoce jako neklid, sklíčenost, smutek, či bolest k nám prostě patří. Pomáhají nám objevit, kdo jsme, proč tu jsme a co chceme dělat…

Pokračování tady.

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář