O aštanze, mysore a domácí praxi s Luckou a Pepou

O aštanze, mysore a domácí praxi s Luckou a Pepou

Ahoj Lucko a Pepo, poslední rok vedete aštangové lekce u nás ve studiu společně. Jak k tomu došlo?

P: S Lucinkou praktikujeme Aštangu už nějaký čas. Samozřejmě u chlapů vše trvá déle. I mně trvala cesta k józe a učení déle. Nejprve jsem učit jógu vůbec nechtěl a Lucka mě do toho nijak netlačila. Jednou se mě zeptala, zda bych jí nepomohl s workshopem a já k jejímu i svému překvapení odpověděl ano. Od té chvíle jsme zjistili, že naše workshopy a lekce jsou zvláštně naplněné mužskou i ženskou energií, že se vzájemně skvěle doplňujeme. A především, že nás to spolu baví.

L: Jsem neskonale vděčná za to, že si Pepča našel cestu nejen k józe, ale i k jejímu předávání. Myslím, že mu to jde skvěle. Dělá to od srdce, a to je nejdůležitější! Máme stejné učitele, podobný přístup k józe i k jejímu učení. Jsem si jistá, že on bude jógu předávat tak, jak bych to dělala já. Určitě bych nemohla vést mysore lekce do vysokého stadia těhotenství, kdybychom na to nebyli dva. Pomohl mi s náročnými asistencemi, které bych dělat nemohla.

 

Co je vlastně Aštanga?

P: Často slýchávám, že Aštanga je dynamickým stylem jógy. Že je prý jen pro silné a mladé lidi. Ale je tomu právě naopak. Aštangový systém byl vytvořen proto, aby léčil nemocné. Proto je vhodný pro všechny. Ostatně veškeré vymezování stylů a druhů jógy je výmysl západní civilizace. Jóga je jen jedna. Aštanga tedy není jinou jógou nebo jiným stylem. V podstatě, když praktikujeme tento systém, praktikujeme Hatha jógu. Dynamičnost v tomto systému je důležitá proto, abychom dostatečně zahřáli a detoxikovali naše tělo. Pot je nezbytnou součástí této praxe.

L: Není snadné říci v pár slovech, co je Aštanga. To chce zažít. Je to velmi starý, ucelený systém léčení těla i ducha. Skrze práci s fyzickým tělem se dostáváme hlouběji do našeho jemnohmotného těla. Na mysore lekcích se student naučí od učitele dané pozice, které si pak cvičí doma. V Aštanze je velmi důležitá vlastní domácí praxe, bez té to nefunguje. A stejně tak to nefunguje bez dýchání, dech je klíčovým prvkem. Aštanga je pro každého, kdo chce poznat sám sebe, porozumět józe a naučit se ji od základů. Někdy je ovšem třeba opustit svou komfortní zónu a pracovat s pevnou vůlí, aby jóga mohla opravdu fungovat.

 

V Aštanze cvičíte stále stejný systém po sobě jdoucích pozic. Není to nuda?

P: Není. Každý den se stavíme na podložku s jiným tělem a jinou myslí. Je úžasné sledovat pokroky těla a mysli po nějakém čase. To nám právě umožňuje stejný sled pozic. Každý den je naše praxe úplně jiná. Stejnou sestavu pozic máme proto, aby si ji naše tělo zapamatovalo, a my potom mohli meditovat v pohybu. Protože právě díky meditaci můžeme rozvíjet své nitro. Jakmile ovládneme první sérii Aštangy, začneme se učit sérii druhou, kde jsou náročnější pozice. Aštanga má celkem čtyři série. Vždy nás tedy dokáže překvapit.

L: To, že se naučíme, jak jdou pozice za sebou a jaké jsou mezi nimi přechody, nám umožní, že po čase už o tom vůbec nepřemýšlíme a stane se to pro tělo automatické. Mysl tak může vypnout a relaxovat. Někdy se může stát, že si stoupnete na podložku, zacvičíte prvních pár pozdravů slunci a najednou se po nějaké době ocitnete v závěrečné relaxaci a ani nevíte, jak jste vlastně sérií propluli. To je meditace v pohybu. Stav, který je pro naši mysl blahodárný.

 

Jak často praktikujete jógu, kolik času denně tím strávíte?

P: Co se týká ásanové praxe, již nějaký čas jsem se ustálil na pravidelném systému 6+1. Tedy 6 dní praxe a jeden den volna. Nepraktikuji také ve dny, kdy nastává novoluní a úplněk. V současnosti praktikuji střídavě vždy první a druhou sérii Aštangy. V poslední době se mi velmi zalíbilo praktikovat za recitace manter a také jsem na závěr praxe připojil jednoduchou pranayamu. Má denní praxe mi zabere 1 hodinu včetně odpočinku, pranayamy i manter. Pranayama jsou dechová cvičení, která pracují s pránou. Prána je energetickým proudem v našem těle. Těmito technikami můžeme cíleně ovlivnit mnoho procesů uvnitř nás. Jako např. krevní tlak, energii, ozdravit orgány v těle, atd. Díky pranayamě můžeme zpomalit stárnutí.

L: Tuto otázku nemám moc ráda. Nelze dělat jen jeden z osmi stupňů jógy, tedy jen ásany. Jóga je styl života. Jógou je třeba žít, každou myšlenkou, pohybem, chováním k sobě i ostatním. Jógu tedy praktikuji 24 hodin denně:). Ásanové praxi ale věnuji asi hodinu denně, šest dní v týdnu. V době, kdy odpovídám na tuto otázku, jsem v devátém měsíci těhotenství. Je tedy jasné, že moje praxe je teď úplně jiná. Vlastně se mění stále po dobu celého těhotenství. Ze začátku jsem nemohla moc cvičit, protože mi nebylo dobře a tělo si žádalo odpočinek. V průběhu druhého trimestru jsem se vrátila k praxi první série, ze které jsem vynechala rotace, náročnější záklony a pozice, které příliš zatěžují břišní svaly.  Teď, ve třetím trimestru, je má praxe velmi jemná, spíše protahující a uvolňující, prodýchávací. Strávím jí tak 20 – 30 minut denně. Aštanga není rigidní a neměnný systém, jak je často vnímána. Můžete si ji upravovat podle svých aktuálních možností nebo zdravotního stavu. Důležité je také zmínit to, že není nutné hned od začátku cvičit Aštangu 6 dní v týdnu (koncept 6+1= 6 dní praxe, 1 den odpočinku). K této praxi se můžeme propracovat postupně, během několika měsíců nebo let. Je úplně v pořádku, když některý den cvičíme jen polovinu série, nebo jen stojné pozice, nebo jen denní minimum, což jsou tři pozdravy slunci A, tři pozdravy slunci B a tři závěrečné pozice v sedě.

 

Stačí opravdu praktikovat jen denní minimum?

P: Když děláme cokoliv, je to lepší než nic. V józe nemáme očekávání, ale pokud chceme např. ozdravit naše záda, krk… Je potřeba tomu věnovat víc.

L: Je jasné, že není možné si v týdnu najít každý den hodinu na jógovou praxi. Pokud ale cvičíte delší dobu, zjistíte, že pokud byste ten den necvičili, bude vám to chybět. Ať se cítíte dobře nebo špatně, po denním minimu vám bude zaručeně lépe.

 

Ve kterém čase během dne cvičíš a proč sis vybral tento čas?

P: Vyzkoušel jsem asi všechny možné časy. Praktikoval jsem v brzkých ranních hodinách i pozdním večeru. Každá praxe je jiná. Každý den je jiný. Také čas velmi ovlivňuje stav našeho těla a výsledek naší praxe. Má denní praxe i režim se ustálil na pozdějším dopoledni. Tedy od 10 – 12 hodin. Když jsem praktikoval brzy ráno, mé tělo mi dávalo signály, že není ještě dostatečně připravené. Nebylo probuzené, zahřáté. Neměl jsem z takové praxe radost. Ve večerních hodinách bylo naopak tělo velmi uvolněné, ale stav energie už poměrně nízký. Stávalo se mi tedy často, že jsem pro nedostatek energie i mentální síly nedokončil celou praxi. Před polednem je už mé tělo rozehřáté a připravené. Mám dost energie z vydatné snídaně a uplynula již dostatečná doba od posledního jídla.

L: Pro mne je úplně nejlepší doba pro ásanovou praxi brzy ráno, když vychází slunce. Záleží to na ročním období. Tedy kolem 6 – 7 hodiny ráno. Miluji, když ráno vstanu, rodina ještě spí, a já si mohu v tichosti a s probouzející se přírodou dopřát pár chvil jen pro sebe. V tuto dobu je mé tělo nejvíce ochotné spolupracovat a mysl ještě tolik neštěbetá. Cvičím nejraději na lačný žaludek. Asi půl hodiny po praxi si ale dopřeji kvalitní a vydatnou snídani. Pokud mám program, který mi neumožňuje cvičit ráno, dopřeji si alespoň kratší praxi kdykoli během dne.

 

Cvičil/a jsi takto od začátku?

P: To určitě ne. Když jsem začínal s Aštangou byly mé tělo i kontrola mé mysli velmi slabé. Byl jsem rád, když jsem si našel na praxi 3 dny v týdnu. Je pravda, že v té době jsem minimálně 2x v týdnu jezdil na mysore lekce, kde jsem se Aštangu učil. Tam se praktikuje velmi snadno. Společná energie skupiny a čas, který si na praxi vyhradíme, to vás od praxe neodradí. Cítil jsem ale, že skutečnou jógu mohu nalézt pouze uvnitř sám sebe, a že domácí praxe je tím nejdůležitějším nástrojem k nalezení jógy. Postupně se mi dařilo více přemoci mou lenivou mysl a častěji praktikovat doma. S odstupem času mohu říci, že jsem dělal jednu podstatnou chybu. Nestanovil jsem si pevný den volna a pravidelný čas praxe. To mé mysli dalo mnoho prostoru pro manévrování a vyhýbaní se praxi. Ale každý to máme jiné.

L: Jak říká Pepča, k praxi 6+1 je potřeba se dopracovat. A vůbec nevadí, trvá-li to celé měsíce. Já jsem to na začátku trochu „přepálila“, byla na sebe moc přísná a vrhla se do praxe po hlavě. Po nějakém čase jsem se ale cítila unavená a bez energie. To byla doba, kdy jsem si říkala, jestli je vůbec Aštanga pro mne. Dospěla jsem k tomu, že je, jen je potřeba vnést do ni svobodu a lehkost. Ne ji brát jako jednu z dalších „denních povinností“. Ale jako radost! Stejně tak nesmíme brát 6+1 jako nějaké dogma! Ať uděláme cokoli, je to lepší než nic. Všichni máme své povinnosti, práci, děti, domácnost, a někdy se stane, žena jógovou praxi máme jen 10 – 15 min. Pak je ten správný čas dát si alespoň denní minimum. Je to naše praxe a nejsme lepšími nebo horšími jogíny, pokud cvičíme méně nebo více.

 

Co bys doporučil začínajícím praktikantům?

P: Zavést si pravidelný model. Pravidelný čas, pevný den volna. Nebuďte na sebe přehnaně nároční. Když máte výpadek, nevyčítejte si to. Jóga nezná vinu. Jóga by vás měla bavit. Měli byste se na ní těšit a měli bychom z ní udělat denní rutinu. Denní návyk, jako když si čistíme zuby. Také bych dnes nemohl jít spát bez toho, abych si vyčistil zuby. Dále bych jim doporučil, aby začali pozvolna. Např. se dvěma, třemi dny praxe. A až potom postupně přidávali. Je lepší začít pozvolna a budovat pravidelnou praxi, než chtít vše najednou a skončit se vším, protože jsme „přepálili začátek“ .Vždyť na to máme celý život J.

L: Je těžké dát nějakou radu. Každý vnímá jógu úplně jinak, prochází si jinými poznáními, které zrovna v tu danou chvíli potřebuje k tomu, aby se nějak posunul, aby se poznal. Jóga je cestou dovnitř! Každý se na své cestě učíme něco jiného. Každodenní praxe je naším největším učitelem. Více říci asi netřeba…

 

Co nacházíš v józe?

P: Díky józe jsem se daleko více propojil se svým tělem. Dovedu cítit jeho signály a cítím se skvěle. Dává mi zdravé tělo, ve kterém mi teď pomáhá ozdravit i duši. Je důležité si uvědomit, že jóga není jen ásanová praxe. Jakmile najdeme jógu, přenášíme si ji do běžného života. Např. překonávání náročných pozic, využijeme k překonávání překážek i v běžném životě. Jóga nás naučí si neubližovat. I to velmi využijeme v běžném životě. Nesoupeření, neporovnávání, pokoru, přijímání, to vše nás učí. To vše velmi potřebujeme. Jóga je tedy skvělým nástrojem osobního rozvoje.

L: Vše, co v danou chvíli zrovna hledám. Někdy si lidé myslí, že začnou cvičit a vše se v mžiku změní, budou se vznášet na růžovém obláčku. Ale tak to není. K tomu, abychom něco změnili, je potřeba si tím nejprve projít. Potkat se i se svými stinnými stránkami, hledat své hranice, objevovat neobjevené, odkrývat sami sebe a poznávat se. A to není vždy jen růžové. Můj dobrý kamarád a učitel jógy říká hezkou věc „Aštanga je jóga, která brutálně funguje“. A toho se může mnoho lidí leknout. Když ale vydrží, mohou se dít velké věci.

 

 

 

 

 

 

 

 

Žádné komentáře

Komentáře jsou uzavřeny