Láska k nám samotným…

Láska k nám samotným…

Od dětství nás učí respekt k rodičům, k autoritám, ale i k přírodě. Málokdy však někdo zmíní respekt sám k sobě. A přitom tam bychom měli začít. Sami u sebe. Mít rád sám sebe, vážit si sebe sama, respektovat se. A tím nemám na mysli pocity nadřazenosti, egoismu či sobectví, mám na mysli zdravou sebelásku a sebeúctu. Takovou, která nám nedovolí si vědomě ubližovat, ale naopak nás vede k respektování svých možností, ať fyzických, psychických nebo i časových. Takovou, ze které pramení láska a soucit k ostatním, ochota pomoci, a zároveň nás učí říkat „ne“, když je to potřeba.

Tento princip je vyjádřen i v první etické zásadě jógy, která se v sanskritu jmenuje ahimsa a která se překládá jako „nenásilí“. V pozitivním smyslu ahimsa vyjadřuje „respekt“.  Já osobně si ahimsu překládám jako „mír“. Mír, který hledáme uvnitř našeho těla, mysli i srdce. Když totiž najdeme svůj vnitřní mír, nemáme potřebu ubližovat ani sobě ani lidem či věcem kolem nás.

Jak ho ale najít? Kde začít hledat? Myslím, že první krok začíná u toho přijmout sám sebe, se všemi klady i zápory. Nikdo nejsme perfektní a paradoxně zápory jiných přijímáme často s daleko větší tolerancí, než ty svoje. Na každý náš zápor, zkusme najít jeden klad. A když ho nemůžeme najít, zeptejme se lidí kolem nás, ať už našich nejbližších nebo kamarádů či spolupracovníků. Možná budeme překvapeni, za co všechno si nás váží a co považují za naše klady.

Velkou lekci sebelásky můžeme praktikovat i na jógové podložce. Tím, že přijmeme naše tělo takové, jaké je – s jeho silnými i slabými stránkami. Tím, že ho nevystavujeme tlaku na perfektní pozici, ale respektujeme jeho aktuální možnosti. A neznamená to, že bychom měli rezignovat na naše úsilí ho změnit. Jen s ním nebojujme, ale plujme. Podpořme ho v rozvoji tím, že mu třeba na začátek dáme pomůcky, tak jako malému dítěti dáme extra kolečka na kolo, aby se naučilo jezdit. A stejně jako dítěti dáváme větší kolo, podle toho jak roste a nabírá zkušenosti, stejně, tak dělejme zpočátku jednodušší varianty pozic, modifikujme, a postupně se propracovávejme k těm obtížnějším variantám. A zároveň buďme v míru s tím, že někdy prostě ta pokročilejší varianta nepřijde. Naše tělo na ní není stavěné, nebo je omezené úrazem, nebo nás do ní prostě nepustí. A to je v pořádku. Nedělá to z nás horšího člověka, není to naše selhání. Naopak, pokud tuhle skutečnost přijmeme, je to naše výhra – je to naše sebeúcta.

autor: Dana Beierová

Žádné komentáře

Komentáře jsou uzavřeny