Konec je nový začátek

Konec je nový začátek

Blíží se konec roku a s ním přichází i tendence bilancovat a analyzovat, co se nám povedlo, splnilo, a co se naopak nepodařilo či co bychom udělali jinak. Objevují se emoce, jako je smutek z toho, že něco končí, z uplynulého času, který už nevrátíme, více si uvědomujeme svoji konečnost. A současně vnímáme trochu i strach z toho, co nás čeká, co nám nový rok přinese. A přitom není důvod ani ke smutku, ani ke strachu. Něco končí, aby něco jiného mohlo začít. A nové začátky jsou výzvou, příležitostí, očekáváním z cesty, která je před námi.

Vzpomeňte si třeba na svoji první lekci jógy. Ten okamžik, kdy jste poprvé vstoupili na podložku a vydali se tak na cestu jógy. Aniž byste věděli, kam vás zavede. Moje první setkání proběhlo už před dlouhými 15 roky a stále ho mám v živé paměti. Urostlý lektor aštanga jógy (kdo by tohle mohl zapomenout? J) nám předvedl pozdrav slunci. Nevidím už přesně jeho tvář, ale vybavuju si koordinaci pohybů a dýchání, lehkost v náročných přechodech, soustředění a na závěr úsměv se slovy „a tohle se spolu naučíme…“. Nepotřeboval říkat více. Věděla jsem, že tohle je cesta, kterou chci jít. A stejně jako naše životní cesta je rozdělená do dnů, týdnů a roků, které končí a začínají, tak i naše jógová cesta má své mezníky. Vždy, když vstoupíme na podložku, je to nový začátek. Naše praxe je totiž pokaždé jiná, má odlišnou energii, emoce, průběh (a to i když cvičíte aštangovou sérii), a pokaždé přijde konec v podobě relaxace nebo meditace. A nikdy nejsme na konci smutní! Naopak je nám dobře. Víme, že jsme udělali něco dobrého pro sebe, s respektem sami k sobě, není proč bilancovat, ani čeho litovat. Hluboko uvnitř víme, že tím naše jógová praxe nekončí. Pokračuje dál, i když odejdeme z podložky a vrátíme se zpět do reality všedních dní. Je v každém našem kroku. A brzy se opět vrátíme na podložku a začneme zase znovu. S úsměvem.

A stejně tak i s koncem roku, zahoďme smutek. Věřme, že jsme udělali, co bylo v našich silách, jak nejlépe jsme dovedli, s nejlepším úmyslem. Není čeho litovat, není žádné „kdyby“. Ať už nám uplynulý tok přinesl krásné okamžiky nebo nám stavěl do cesty překážky a výzvy, zcela určitě nás obdařil novou zkušeností. A posílil tak naše tělo i duši o vědomí, že dokážeme být silní, když to situace žádá, víme, o koho se opřít, když to nejvíc potřebujeme, a s kým se radovat, když je k tomu příležitost.

Rozlučme se s lehkostí a poděkováním za možnost prožít rok 2016. A s úsměvem a přáním všeho dobrého vítejme rok 2017.

 

autor a foto: Dana Beierová

Žádné komentáře

Komentáře jsou uzavřeny