Jaký je rozdíl mezi mysore stylem a vedenou lekcí v aštanze?

Jaký je rozdíl mezi mysore stylem a vedenou lekcí v aštanze?

Velký. Zatímco mysore lekce je určena pro všechny, tedy i pro začátečníky, vedená je vhodná pro ty, kteří mají svou pravidelnou domácí praxi a pamatují si sérii alespoň do poloviny.

Při mysore lekci si každý člověk cvičí podle svého dechu, svého tempa a jen tu část série, kterou si pamatuje. Učitel mu postupně, lekci za lekcí přidává podle jeho možností další a další pozice tak, aby si tělo mohlo postupně zvyknout a léčit se. V mysore lekci je učitel od toho, aby učil jednotlivé pozice, dechy, vinyasy a aby dopomáhal, asistoval v pozicích. Ke každému člověku přijde zvlášť a věnuje se mu dle jeho potřeb, ukazuje, vysvětluje, pomáhá.

Ve vedené lekci cvičí všichni společně na vlně jednoho dechu. Učitel jen slovně vede lekci, říká dechy a pozice, do kterých už se studenti dostávají sami, protože vědí, jak vypadají. Ve vedené lekci není prostor pro to, aby se učitel věnoval nějakou dobu jednomu studentovi, ani se nečeká na to, až se poslední člověk dostane do pozice…Po odpočítání pěti dechů se jde dál…

Ani v mysore ani ve vedené lekci se nesetkáte s tím, že by učitel cvičil s vámi. On má svou vlastní praxi jindy. Praktikovat a u toho mluvit a vysvětlovat (tedy nedýchat) by mohlo být velmi nebezpečné. Nehledě na to, že koukání na učitele by vás zbytečně odvádělo od své praxe. Proto se v aštanze víc než v jiných stylech mluví o „učiteli“, ne o „lektorovi“…protože vás učí, abyste sestavu uměli sami, nedává Vám jen instrukce, ale předává Vám své znalosti a zkušenosti.

Při mysore lekci se postupně naučíte celou sestavu tak, abyste byli schopni ji cvičit sami doma. Učí vás nezávislosti na učiteli, stáváte se učitelem sami sobě. Jen pravidelnou denní praxí se můžeme posouvat dál. Aštanga není určena k tomu, aby se praktikovala jednou v týdnu.

Teprve tehdy, když jsme schopni cvičit bez závislosti na tom, co nám někdo říká, když posloucháme jen zvuk svého dechu, můžeme být uvnitř sebe a vnímat přítomný okamžik. Meditovat v pohybu…

 

text: Lucka Martinová, foto: Martin Vítek

Žádné komentáře

Komentáře jsou uzavřeny