Hrana je hrana…

Hrana je hrana…

Znáte to – jste na lekci jógy a flexibilní slečna vedle Vás se bez mrknutí předkloní a položí dlaně na zem, a vy chcete taky…když může ona, proč ne já? A stejně tak vidíte na obrázku jogínku zamotanou do „preclíku“ (tedy ona je to nějaká úžasná rotace, ale na první pohled připomíná preclík), a říkáte si, to přeci dokážu taky…a už už se do pozice snažíme nasoukat…jenže to nejde, aniž bychom si vykloubili rameno, natáhly, tedy spíš přetáhly, několik svalů v těle a ještě k tomu dýchat??

A co se vlastně stane, až se konečně dotkneme rukama země, bez zaváhání vzlétneme do vrány, nebo se položíme na zem v širokém předklonu? Nestane se nic… nebude z nás rázem lepší bytost, nedostaneme slevu na další lekci, ani se svět nezastaví…

Každý jsme dostali do vínku jinou „výbavu“ – někdo je silnější, někdo flexibilnější, jiný snadněji relaxuje nebo drží rovnováhu, každý jsme jiný, s jinou průpravou, jinými zraněními, ale v jednom je to stejné pro všechny – a to když najdeme tu správnou „hranu“. Hranou myslím tu hranici, kde v pozici pracujeme, ať už je to posilování nebo protahování, ale respektujeme přitom své možnosti a limity, kde nejdeme do bolesti, ani jiného násilí na našem těle, ale postupně se otvíráme a posouváme dál. Ať už totiž naše pozice vypadá jakkoli, tak pokud najdeme tu správnou hranu, budeme ji všichni prožívat stejně – budeme se cítit v souladu s naším tělem, budeme schopni dýchat, dokonce se i uvolnit a usmát, na chvíli prožívat přítomný okamžik s vědomím, že jsme na správné cestě. A o tom je jóga – být  v harmonii, a je úplně jedno, jestli s rukama na zemi…

Žádné komentáře

Komentáře jsou uzavřeny