Myanmar (Barma) – pagodami obsypaný Bagan

Myanmar (Barma) – pagodami obsypaný Bagan

Je to právě rok, co jsem se rozhodovala, která z asijských zemí mi bude únikem před nevlídným únorovým počasím. Pro přitažlivost pláží to vyhrály Filipíny. Na druhém místě zůstal v očekávání Myanmar. Lákal mě hlavně atmosférou buddhismu, kouzlem pozlacených chrámů a naprosto odlišným způsobem žití, o kterém jsem se dočetla v médiích. Koho by napadlo, že podzim strávím právě tam, respektive tady. S nadšením jsem uvítala nabídku vedení lekcí jógy v místní shale. Přiznávám, na malý moment jsem zaváhala, zda opustit filipínské ostrovy, vždyť právě ony byly mým cílem cesty. Zařízení víz a přesunu z ostrova Boracay proběhlo tak přirozeně a hladce, že pro pochyby už v mém srdci nezbylo místo. Za 3 dny odlétám vstříc dalšímu dobrodružství.

Po více jak 24hodinovém přesunu bez zamhouření oka jsem v 8 ráno vystoupila na letišti v Yangon a čekal mě ještě osmihodinový přejezd autobusem do Bagan, mého nového útočiště. Přivítal mě barmský průvodce s oznámením, že bus mi jede až ve 20h a do té doby máme spoustu času na prohlídku města jako přivítání v rámci spolupráce s místní shalou. První, co mě napadlo, bylo s díky odmítnout a nechat se odvézt do nejbližšího hotelu na sprchu a spánek. V tuto chvíli jsem ani netušila, o co bych přišla. Neviděla bych snad tisíce Buddhů, nenavštívila pagody, temply a jiná významná místa doplněná poutavým podrobným výkladem opravdového buddhisty. Nejsilnější pocity, kdy se mi zastavilo srdce, zatajil dech a slzy tekly proudem, mnou prošly ve Shwedagon pagodě. Kromě osobního hlubokého vnitřního zážitku jsem byla obklopena atmosférou rituálu oslavy Buddhy, který se koná jednou za rok. Štěstí? Náhoda? Nebo hlubší smysl? Věřte nevěřte, vždy jsme správně tam, kde zrovna jsme.

Následující den se v brzkých ranních hodinách ubytovávám v apartmánu, který budu dva měsíce sdílet se dvěma jogínkami, Carlou z Portugalska a Yunou z Taiwanu. Střídáme se ve vedení 4 lekcí denně pro turisty, ale i místní. Každý den s námi praktikují dvě barmky, které touží se stát lektorkami. Ačkoli by se mohlo zdát, že v zemi, kde 89% populace žije buddhismem, bude jóga součástí života, opak je pravdou. Jóga sem přivála až s příchodem zápaďáků.

Vydávám se na prohlídku městečka Bagan, místní tržnice nabízející široký sortiment od ovoce a zeleninu přes ryby a domácí tofu až po oblečení a prostředky pro domácnosti, seznamuji se s místními tvářemi, ochutnávám tradiční pokrmy a cítím se až neskutečně přirozeně. Jako by nic nebylo nové, nic mě nepřekvapuje, snad jen výška vibrací energie, která mě obklopuje. Je to síla! Tady mi bude dobře, už teď je. A vynikající myanmarské jídlo je dalším bonusem. Rozmazluji se nesčetným výběrem zeleninových pokrmů, ovocných smoothie a těmi nejchutnějšími arašídy na světě. Polévka s 12 druhy zeleniny, pikantní kosové nudle, limetkový salát, salát z lístků čaje, koláčky s fazolovou náplní a tu úplně největší delikatesu nacházím u stánku na ulici a rukama nohama žádám o salát ze zelené papáji s arašídovou omáčkou.

Jóga mě přivedla k učení žít v přítomnosti a příliš neplánovat. Plány do budoucna nám jen berou prožitek z přítomnosti. Díky za další lekce právě tady v Myanmar, kde se neplánuje, ale žije. Nedomlouvejte si program na zítra odpoledne a předejte tak rozčarovaní, že se všechno děje jinak, než jste si představovali. Včera bylo včera a dnes je dnes. Až se Vám podaří naskočit na stejnou vlnu, příval vnitřní svobody a lehkosti bytí Vás už neopustí.

Královské město Bagan se dělí na Starý Bagan, Nový Bagan a Nyaung. Celá oblast je posetá pagodami. Dochovaných je jich asi 2500 a liší se velikostí, tvarem i příběhem a každá v sobě skrývá sochu Buddhy. Jednou z verzí jejich vzniku je odčinění špatného skutku Buddhovi dle finančních možností hříšníka. Pozlacená, kuželovitá, zdobená, skromná, majestátní. Schodovité pagody jsou plné turistů v čase východu a západu slunce k pořízení magických snímků. Movitější turisté si pronajmou pro focení probouzející se krajiny balón a těm skromnějším tak poskytnou další objekt pro focení nezapomenutelného zážitku. Projíždím krajinou na e-bike, dobíjecím skútru, běžném dopravním prostředku šetrnému k přírodě. Zastavuji u každé pagody, která mě přiláká, a dlouhé minuty jen zírám, čas neexistuje. Podél cest potkávám sem tam ztracenou žabku. Kvůli tradičnímu oděvu „lounží“, dlouhé úzké zavinovací sukni si ženy spolujezdkyně na motorku sedají ze strany a občas jim žabka upadne. Dala by se posbírat slušná sbírka do botníku. Frčí tady sametové žabky, a nejen v dámské velikosti. Jedny jsem si také, za 32 Kč, pořídila. Jsou to nejpohodlnější a nejkrásnější žabky, které jsem kdy měla, a proto si určitě pár přibalím na další cestu. Kam? O tom zase příště…

Autor a foto: Katka Voňavková

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář

twenty − 8 =